Zmizely kousek Sumavy - Gsenget

Pri prochazce ci projizdce pro kesku se dostanete do míst, kde jeste pred valkou staly chalupy, zili lide a byl tu prechod pro peší k sousedum. Po válce se postupne osady vysídlily a zbouraly, nebo postupem casu spadly.

Dnes v místech najdeme zbytky základu a zdiva, i sklep. Leckde jsou staré ovocné stromy.

I za úcasti ceského ministra zahranicí se na Böhmerweg, tedy tak recené staré Ceské ceste 5. cervence 1997 otevíral cerstve obnovený Frischuv most - Frischen Brücke. Hranicní prechod v Gsengetu pro pesi a cyklisty je casove omezen na letní období, kdy do Prášil jezdí i šumavský ekoautobus.

Samoty vsi, dnes uz zaniklé, lezely jakoby nazdarbuh rozhozeny po drsné královácké pláni, u cesty k hranicnímu mostu pres Marchbach (Prásilský potok). Pravdepodobne patrily obchodnické rodine Frischu, kterí sem prisli v roce 1772 z Bavorska. V jednom z domu byla hospoda.

Lehký zivot tu vsak asi nebyl. Ríkalo se prý: vsím byl bych rád, jenom ne psem v Hartmanicích, tazným volem ve Stodulkách a zenou na Gsengetu. Az roku 1922 bylo novým zákonem zakázáno zenám konat tezkou lesní práci. Nuse na zádech plná cerstvé trávy vázívala i tak az 75 kilogramu. V kazdém ze sedmi zdejsích stavení bývával tkalcovský stav a zima tu byla pro necelých tricet místních obyvatel na Sumave snad nejdelsí a nejtuzsí. Deti pritom chodívaly az do prásilské skoly. Kus výs nad Gsengetem stála ostatne dnes také uz dávno zaniklá osada Horní Zdánidla , obecne tu zvaná Horní Gsenget se 24 chalupami, kde bývalo snehu jeste o neco víc. První napadl casto uz o Vsech svatých a zustával lezet az do konce dubna. To uz pod závejemi rostla tráva, o to syteji zelená, kdyz na jare roztály. Struhou po celé délce vsi proudila voda, chránená tu starým zvykovým právem, které posuzovalo její znecistení ve struze stejne prísne jako travicství studen.

O tom, kdy ta cesta z Cech do Bavor - ci z Bavor do Cech - vlastne vznikla, nevíme. Kdysi tu lidé poprvé presli "pres hory", z údolí Vydry a mladé Otavy do údolí Rezné (Regen) a po staletí kráceli tou stezkou peší i soumari. Nálezem hrotu kopí ze 6. století, tedy z doby merovejské, byl poprvé vymezen casový prostor na této prvé z cest mezi Javorem a Luzným. Krátce po roce 1000 n. l pouzil té stezky i svatý Vintír, snad ji dal i místy vyspravit pro prepravu soli ze svého domovského klástera v Niederaltaichu na Dunaji k nám do Cech. Práve jím iniciovaná trasa byla i jakýmsi úvodním momentem k osidlování Sumavy vubec.

Když komise složená z ceských i bavorských úredníku opatrila ve smyslu úmluvy z 3. brezna 1764 zemské (nikoli státní) hranice hranicními kameny, byl následne sepsán protokol a zhotoven podrobný plánek prubehu pomezní cáry, upresnené ješte pozdeji spolecnou pochuzkou 5. srpna 1772. V souvislosti s touto pochuzkou dal pak hrabe Kinsky zrídit na míste zvaném "am Gsenget" pet selských stavení a v kupní smlouve novým obyvatelum výslovne zakázal lov, rybarení, chytání ptactva, seškrabování smoly a pálení milíru. Hartmanická cesta je tu zvána "Alte Straß".

Dochovalý Josefský historický kámen se nachází jihovýchodne od hranicního prechodu Gsenget, nese letopocet 1772 a nad ním je obraz ceského dvojocasého lva na jedné a bavorského modrobílého routoví na strane druhé.

Jméno Gsenget znamená cesky asi tolik co Spálenec: "sengen" v Cechách alespon znací " páliti, praziti".

Cerpano z Zanikle obce a Kohoutí kríž